Nedovol,aby tě strach z prohry vyřadil ze hry

Budoucnost je nejistá 2.díl

2. ledna 2009 v 0:42 | Itoe |  Other
Doufám že tu nikdo není,at moc lidí nevidí06.gif image by Salisko,že sem zveřejnila další díl..bože já se za něho tak stydím03.gif image by Salisko*mlátí hlavou o stůl*..a bude to ještě horší09.gif image by Salisko*šla se zabít*

x******************************************
Jestli někdy Gaara litoval toho, že téměř nespí, tak to bylo dnes. Probdělá noc na něm sice nenechala stopy únavy, ale za to po psychické stránce na tom byl poněkud nejistě. Celou noc myslel na všechno. Přemítal si ty nové pocity, kterýma se jen hemžil. Usoudil, že si večer nechá poradit od Temari. Ano, všechno se vysvětlit může, ale vzpomínky na Sakuru, jež se ho nebála dotknout, na vůni jejich vlasů, na její úsměv a na to, že ho brala jako člověka se zapomenout nedají.
"Jsem fakt cvok," pomyslel si a šel otevřít pokojové dveře, na které někdo klepal. Díval se rovnou do její dneska už rozesmáté tváře a musel se začít červenat,jako vždycky, když ho něco přivádělo do rozpaků. Sakura ho ještě nikdy neiiděla v takovém stavu. Stavu, kdy se mu zorničky zúžily do malých rozpačitých štěrbinek a líčka získaly barvu přezrálého jablíčka. Nikdy by si nepomyslela, že to je ten démonický Gaara, který nezná slitování. Musela se smát a začala ho vystrkovat ven.
"Pojď, půjdeme se pobavit mezi lidi," řekla mu a to ho ještě více přikovalo k podlaze.
Neměl rád společnost. Chtěl zapadnout, ale nemohl. Všichni se ho totiž stranili. Brali ho buď jako stroj na vraždění nebo ho raději ignorovali. Všude to tak bylo a nevěděl, proč by Konoha měla být vyjímkou. Po patnácti minutách Sakuřina naléhání nakonec přecejenom povolil. Sice mu bylo jasné, co ho čeká, ale nakonec bude s ním Sakura a aspoň ta ho bere jako někoho... a ne něco.
"Čau lidi. Gaaru už asi znáte, tak ho vemte mezi sebe!" představila Sakura Gaaru v jedné restauraci s venkovními lavičkami Ino, Shinovi, Kibovi, Hinatě a ostatním. Nejdříve se na něho všichni dívali nedůvěřivě, ale když viděli, že je neškodný, začali se nenuceně bavit jako staří známí. Gaaru to překvapilo a když viděl, že se všichni smějou a užívají si zábavu i v jeho přítomnosti, cítil se tak nějak... štastně.
"Ty, Sakuro," štouchla Ino do Sakury.
"Promiň, neposlouchala jsem. Co jsi říkala?" vzpamatovala se Gaarou zhypnotizovaná Sakura.
"Ježiš, on se ti líbí?!" zašeptala jásavě Ino, když si všimla, kam Sakura pořád zírá."
"Ne..., to já..., to je blbost, já totiž..."zakoktala se Sakura.
"No, vlastně už musíme jít, že Gaaro?" popadla Sakura Gaaru za ruku a pelášila s ním pryč, než stihla Ino cokoliv říct. Gaara si v polovině cesty uvědomil, že se drží za ruce a zaskočilo ho to. Sakuru asi také, protože jeho ruku rychle pustila a tentokrát to nebyl jenom Gaara kdo měl ruměncový nádech v obličeji. Sakuře bylo už tak dost trapně, tak se s Gaarou rychle rozloučila a utíkala domů. Gaara se díval na její vzdalující se postavu a musel se mírně pousmát, což bylo u něj nezvyklé. Taky měl k tomu důvod. Měl přátele, bavil se a byl vlastně opravdu štastný.
"Haruno Sakura," řekl si pro sebe, pořád se dívajíc směrem, kterým odešla. Když její silueta zmizela úplně, vydal se také k jeho hotelu.
Když dorazil na pokoj, byla tam po dlouhé době jeho sestra.
"Uhm..., Temari, mám dotaz."
"Jen se ptej, bráško," odpověděla mu s neskrývaným úžasem v hlase.
"Co k té osobě cítím, když mi z ní naskakuje husí kůže. Červenám se v její přítomnosti. Taky se celý se třesu, ale jsem štastný. Je mi s ní dobře. Směju se s ní. Udělal bych pro ni vlastně cokoliv. Nesnesu když trpí. Chci se jí dotýkat, ale když se jí dotknu, tak jsem zas nervozní. Když ji chvíli nevidím, tak si zas připadám tak sám. A vlastně když jsem vůbec s ní, tak celý okolní svět pro mě přestává existovat." vychrlil Gaara rychle na Temari.
Ta se usmála a chvíli se zdálo, že se zasnila.
"Řekl jsi to tak krásně," řekla, avšak potom se na něj s údivem podívala.
"Gaaro..., to jsou tvé pocity?" zeptala se překvapeně.
"Ehm ne, to já... přečetl jsem si to někde v Kakashiho knížce," vymyslel si raději Gaara.
Blondatá dívka vypadala trochu zklamaně, ale taky nešlo přeslechnout úlevné povzdychnutí. Pak se zase zasnila.
"Gaaro..., to je ten nejkrásnější a nejdůležitější cit na světě. Bez něho se nedá žít. Je to láska."
"Láska," zopakoval sotva slyšitelně Gaara. Musel si sednout, protože jinak by to asi neustál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama